Keramické montované obklady zakřivených ploch (možnosti)

Článek vyšel v tištěné podobě v magazínu STŘECHY FASÁDY, IZOLACE 2/06, str. 26-27.

Článek ke stažení ve formátu PDF

Snaha dodat stavbám originální vzhled vede autory projektů čím dál častěji k návrhům prostorově složitých útvarů. Pokud chtějí takto členitým budovám poskytnout kvalitní a trvanlivé opláštění – a mezi nejkvalitnější řešení fasád patří keramické montované odvětrávané fasádní systémy, musejí se vypořádat s jejich aplikací i na fasádách tvarů zaoblených či velice komplikovaně lomených. Inu, proč ne. Otázka však zní, kde jsou meze?

Objekt firmy Dragon v Kosmonosích, keramika Taurus, Lasselsberger

Keramické montované obklady na rovných fasádních plochách, ať už zateplené či bezizolace, patří dnes do běžného rejstříku řešení opláštění budov. Ostění, nadpraží, či jiná lemování jsou řešena standardními stavebními detaily. Pro fasádní plášť však platí důležitá přímá úměra: čím rozměrnější formát keramických obkladových desek, tím lepší vzhled fasádního pláště a snadnější montáž obkladu. Platí to především pro rozměrnější rovné, popřípadě pravoúhle lomené plochy. Slinutý keramický střep typu Taurus či Kentaur je však natolik atraktivním materiálem, že by bylo škoda vyloučit jej z aplikací i na tvarově náročnějších plochách. Používají se proto i na fasádách zakřiveného půdorysu, na fasádách složitě lomených, zaoblených apod. Komplikovanější aplikace, někdy až atypická řešení fasád, jsou však schopny zvládnout jen upevňovací systémy s širším potenciálemtechnických možností a bývají proto i materiálově a montážně náročnější. To se, přirozeně, projevuje také v ceně díla, která se může podle použitého konstrukčního uspořádání fasádního obkladu na stejném objektu výrazně lišit. Jakou konstrukci obkladů na zakřivených fasádách zvolit a jak ji optimalizovat, to se tento článek pokusí demonstrovat na obkladech a nosných roštech řady LA.

Okresní ředitelství PČR Semily

Nejprve několik poznatků z praxe:
Zabýváte-li se detailnějším řešením spárořezu budoucího montovaného fasádního obkladu, zejména když obklad není pouze na ploše čelní, ale zabíhá „za roh“, musí být obložená plocha v čelním pohledu ve skutečnosti širší o tloušťku obkladu, tj. běžně o 15 – 20 cm. Jinými slovy, při rozkreslování spárořezu musíte v obrysu zohlednit skutečnou tloušťku montovaného obkladu, a to včetně prostoru k vyrovnání běžných nerovností podkladu, jinak tato prvotní chyba naprosto degraduje jakékoliv následné snažení o správné a cílené rozvržení fasádní plochy. Zamýšlíte-Ii členit fasádu přísně v rastru celých obkladových desek, čiňte tak až po zralé úvaze a prověření, zda je daný objekt k takovémuto řešení vhodný. Vhodný je tehdy, známe-Ii přesně jeho rozměry a členění fasády je pravidelné, nejlépe přímo v rozměrovém modulu obkladových desek. To obvykle splňují jen novostavby nebo starší objekty s většími fasádními plochami, okny v pásech apod. Nevýhodou pravidelně členěného obkladu je, že vyžaduje přesné navázání na spárořez obkladu okolních ploch i navazující stavební konstrukce. Montážníkům přitom nedává možnost eliminovat případné nedostatky v provedení obkládaného stavebního díla. I u novostaveb je proto zapotřebí již od počátku hlídat rozměry a odchylky obvodových stěn, zvláště polohu otvorů a v nich vsazených výplní.

Daleko výhodnější a prozíravější je rozvrhnout spárořez obkladu tak, aby alespoň na okrajích, popřípadě i uvnitř každé ucelené sekce probíhal užší sloupec keramických desek. U fasád pravidelně členěných okny se pak doporučuje na úrovni každého podlaží vřadit nižší pás přířezů keramických desek. Při takto koncipované fasádě má montážník možnost nenápadně a bez zvláštních opatření přizpůsobit spárořez obkladů realitě stavební konstrukce.

 

U obkladů staveb zakřiveného půdorysu je dodržení uvedených pravidel obzvlášť důležité. Co je náročné na plochách rovných, je o mnoho obtížnější no plochách zaoblených. Při návrhu spárořezu již nestačí pouhý pohled na fasádu. Projektant musí pracovat s půdorysem a vykreslením všech prvků a konstrukcí v reálném měřítku, nebo s plochami rozvinutými. Pokud volí spárořez v násobku celých obkladových desek ve vazbě na svislé linie oplášťované stavební konstrukce, musí být návrh i provedení stavby opravdu přesné. K regulaci šířky spár mezi keramickými deskami nemá montážník jiný nástroj, než v oblouku zvýšit či snížit tloušťku obkladu. I zde je proto užitečné vřadit na vhodné místo sloupec užších keramických desek (přířezů). Ještě jednou zdůrazňuji – při návrhu fasády je důležité správně spočítat či narýsovat obrysovou křivku obkladu a vhodně zvolit šířkový modul obkladových desek s ohledem na členění obkládané konstrukce.

Relativně snadná je montáž obkladu v případě větších rovných ploch bez otvorů, kdy není třeba dodržovat větší počet pevných svislých linií. Montážník postupuje od určené přímky, okraje či středu plochy na druhou stranu a při práci hlídá jen tlouštku obkladu, výškovou úroveň a šířku spár. Plochu pak zakončí sloupcem přířezu obkladových desek potřebné šířky. Obdobná může být i montáž obkladů na parapetních pásech, nevyžaduje-Ii se návaznost spár na členění, nebo alespoň ne každou svislou linii oken.

Budova OMS v Karviné

Poloměr zakřivení je limitován požadavky estetickými, velikostí obkladových desek a technickými možnostmi jejich upevnění na svislý nosný rošt. Zakřivené plochy se v praxi obvykle vyskytují na dvou typech stavebních konstrukcí. Jsou to jednak stěny, které obepínají schodiště či jakékoliv jiné nepravidelné půdorysy. Zakřivení těchto ploch bývá malé a způsob upevnění keramických desek se v tomto případě příliš neliší od ploch rovných. Obklady subtilních statických či zdobných prvků, jako jsou sloupy, pilastry apod., vychází obvykle z tvaru kružnice o relativně malém poloměru. Půdorys obkladu těchto prvků mívá tvar mnohoúhelníka až čtverce. Dělení povrchu obkladu no jednotlivé svislé pásy hraje důležitou roli jak z hlediska vzhledu a spotřeby keramiky, tak i způsobu upevnění. Prvky upevňující keramické desky je obvykle nutné přizpůsobit reálnému zlomu ploch.

Je logické, že zakřivení plochy fasádniho obkladu vzniká zlomem ploch v místě svislých spár mezi obkladovými deskami. Napojení provedené pod různými úhly je samozřejmě viditelné a projevuje se zejména při bočním osvětlení obkladu. Má-Ii být zakřivení plochy povlovné, volí se užší sloupce desek a menší úhly zlomu. Nemalou roli z hlediska vzhledu hraje barva, tmavost, dezén i struktura povrchu keramických desek. Odraz světla na leštěných plochách upoutává vždy pozornost.

Šířka sloupců keramických desek není jen volbou estetickou, ale má i svá praktická omezení. U stěn s povlovným zaoblením lze bez problémů použít celých keramických desek i větších formátů – 40×40 i 60×60 cm. Při výraznějším zakřivení se uplatní obdélníkové formáty kladené na výšku – 60×30 či 50x30cm. Na sloupech bývají obvykle použity desky šířky 30 cm, často i užší přířezy keramických desek. K výrobě přířezu je vhodné volit větší desky a dělit je beze zbytku na užší pásy šířky ne méně než 20, výjimečně 10 cm. Z technického hlediska lze na stěnách s povlovným zakřivením volit kterýkoliv z montovaných fasádních obkladů řady LA s viditelným i neviditelným uchycením keramických desek. Pro zakřivení menších poloměrů jsou vhodné obklady s neviditelným uchycením desek, LA-LV3 určené k vkládání tepelné izolace, nebo tenkovrstvý obklad LA-KV3. Při použití obkladu LA-KV3, jehož běžná tloušťka činí jen 30 – 60 mm, je vhodné zkontrolovat, zda keramické desce v jejím středu nepřekáží zakřivený podklad. Podle toho je třeba volil šířku desek,nebo použít obklad LA-LV3 s větší tloušťkou.

Z ekonomického hlediska není velký rozdíl mezi keramickými montovanými obklady na plochách rovných a mírně zaoblených. S rostoucím zakřivením se zvyšuje počet kusů zavěšovaných desek, hustota nosného roštu i metráž provedených řezů k výrobě přířezů. Ty musí být provedeny kvalitně, pilou s diamantovým kotoučem či vodním paprskem, zejména na menších vypouklých plochách, kde jsou plošky řezu ve zlomu viditelné.

Mám-Ii těchto několik poznámek o montovaných keramických obkladech na zakřivenýchplochách zakončit obecným doporučením, lze je formulovat takto:

  • Ve fázi projekční přípravy vycházejte z dobré znalosti podkladní stavební konstrukce. Projekt zpracujte pečlivě a v době výstavby průběžně kontrolujte jeho dodržování. Spárořez obkladu volte tak, aby při montáži umožnil korekci nepřesností oplášťované stavby.
  • Plochu obkladu skládejte z keramických desek co největších formátů, v případě použití přířezů je dělte z větších formátů beze zbytku.
  • Nezabývejte se řešením problematiky nosné konstrukce obkladu – ta je plně v naší kompetenci, raději s námi zavčas konzultujte svou představu o vnějším vzhledu obkladu. Nemějte strach z atypických řešení, ta dovedeme realizovat, z cenových důvodů je však nepoužívejte nadbytečně. Počítejte s tím, že podrobné technické řešení ve formě projektu obkladu nakonec zpracuje specializovaná projekční kancelář, rutinovaná v konstrukci montovaných fasádních obklad ů řady LA.

Ing. Aleš Ležatka, Brno
LA centrum stavebního vývoje
autor technického řešení