O webu | Mapa stránek | Partneři

© 2011 LA Centrum stavebního vývoje
Všechna práva vyhrazena

• Havlíčkova 33, 602 00 Brno, CZ
• tel./fax: (+420) 543 243 953
• mobil: (+420) 603 479 336
• email: ales.l@lacentrum.cz

Pro svůj atraktivní vzhled a vynikající funkční vlastnosti byly donedávna luxusem. Postupně se staly nutným standardem novodobých plášťů budov. Aplikační možnosti se mění. Bude snad zajímavé zmínit, odkud a kam vše směřuje.

Věřím, že třicet let strávených vývojem montovaných obkladů a posledních patnáct doplněných praktickými zkušenostmi z realizací vlastních systémů je pro mě dostatečným základem k přehlednému, zřejmě i trochu subjektivnímu, poohlédnutí.  Segmentem, o kterém bude řeč, jsou větrané fasádní obklady opláštěné silikátovými materiály, popř. plasty. Prosklené fasády, kovoplastické pláště či těžší obklady kamenné přenechávám ke komentáři jiným.

Pojednáno bude o lehčích fasádách opláštěných keramickými prvky, velkoplošnými deskami vláknocementovými, na bázi plastu, recyklovaného skla či umělého kamene. Společným znakem těchto montovaných fasádních obkladů je jejich skladba a funkce. Povětrnosti odolná a často vzhledově atraktivní plášťová vrstva tloušťky řádově 6 – 20 mm zakrývá nezbytnou ventilační vzduchovou mezeru a většinou i vrstvu tepelné izolace. Plášťová vrstva chrání stavební konstrukci a určuje její vzhled. Ventilační mezera, spolu s otevřenými spárami obkladu i prodyšnou tepelnou izolací, zajišťují optimální dýchání a volitelný tepelný odpor obvodového pláště. Lehký nosný rošt, nejčastěji na bázi hliníkových slitin, umožňuje variabilní prostorové uspořádání obkladu a zajišťuje jeho statickou funkci. Připojení plášťové vrstvy obkladových prvků k nosnému roštu se řeší různými způsoby uchycení.

Pohled hodně zpět

Železná opona ještě v osmdesátých letech dělila i oblast techniky na dva různé světy. Zatímco západ plně využíval výhod větraných obkladů, a měl k tomu dobře propracované nosné systémy na bázi hliníkových slitin, u nás tento typ prakticky chyběl. Záplavu železobetonových panelů odlehčovaly především na občanských stavbách jen typové kovoplastické plášťě a stále se opakující lamely hliníkových obkladů. Pouze na významnějších stavbách se uplatnily montované obklady z keramiky. Kameninové desky a tvarovky z Břas či Poštorné, příjemně nestejnoměrných červenohnědých odstínů, nebo glazované desky HURDIS, se věšely na modifikace obkladu FEAL. Vysoká spotřeba hliníku, až 5 kg/m2, prodražovala a omezovala použitelnost obkladu. První vlna zateplování budov přinesla jednoduché obklady z houževnatého PVC. Trapézové profily z Chropyně či lamelový systém ze Žiliny se upevňovaly na dřevěné rošty a byly používány především pro objekty bytové výstavby. Cíleně větraným však nebyl žádný z uvedených systémů. Teprve odnož švédských obkladů COLOROC, v licenci produkovaná JRD Nemšová měla již novodobý charakter. Různobarevné lamely z betonu se věšely na svislý ozubený rošt již s vynecháním vertikální ventilační mezery.

Rozvoji větraných montovaných obkladů v Československu bránilo mnohé. Na jedné straně zavedená a pohodlná hromadná výroba, na druhé bilancované zásoby těžko dostupného hliníku. Přesto se koncem osmdesátých let, ve spolupráci s pracovníky cihlářské výroby,  povedlo vyvinout a do praxe uvést velmi jednoduchou stavebnici keramického větraného obkladu – KVFO. Jeho velkoplošné glazované tvarovky, vzájemně se překrývající, se zavěšovaly do svislého roštu. Náhradou nedostupného hliníku byly ocelové ozubené nosníky, kvalitně chráněné proti korozi kombinovaným povlakem. Jako alternativa z dob nouze vzalo toto řešení obkladu přirozeně za své s otevřením hranic a tím i nových technických možností.

Nedávná minulost

Převratné počátky devadesátých let zpřístupnily našemu stavebnictví dosud nedostupné materiály i technologie a přinesly také nové investory. První moderní větrané fasádní obklady se objevily především na reprezentativních budovách. Byly to obklady keramické, často leštěné. Výrobců keramiky, orientovaných na fasády, nebylo tehdy ani v zahraničí mnoho. Podnikavější obchodníci rychle obsadili tuto komoditu a začali dovážet elegantní keramické desky včetně nosných roštů. Tyto chráněné systémy pak realizovalo několik málo montážních firem. Importovaným standardem byly keramické desky velikosti řádově 40×40 cm, přičemž převažovalo jejich viditelné uchycení. Výroba desek formátu 60×60 cm byla technickým maximem a výsadou opravdu jen několika zahraničních keramiček.

Dalším, rychle importovaným typem, byly jednoduché lamelové systémy obkladů z plastu. Původem byly především z Ameriky a severských zemí, kde jsou běžným doplňkem, především drobných staveb. Přestože našemu životnímu stylu jsou trochu cizí, nabízeny a používány byly se k zateplení obytných, zejména rodinných domů.

V té době tuzemští výrobci keramických materiálů, okleštěni o mnohé tradiční trhy, čelili přílivu nových, technicky často dokonalejších výrobků, nebo naopak zahraniční snaze eliminovat zdejší levnější výrobu. Většina takto postižených se snažila rozšířit svůj sortiment o perspektivní nové výrobky pro fasády, nebo touto cestou alespoň částečně nahradit hromadný výpadek výroby. Doba, příhodná pro vývoj, brzy přinesla několik nových systémů. Keramické tvarovky či desky pro fasády, doplněné příhodnými nosnými rošty a certifikací, byly připraveny k realizaci. Mezitím však většina z těchto výrobců nepřekonala fatální ekonomické potíže a uzavřela své provozy, zcela změnila svou výrobu, nebo majitele. Ve výsledku to znamenalo totéž: ukončení výroby připravených fasádních prvků a tím i zánik speciálních systémů. Potěšitelné je, že ne všechny snahy vyzněly naprázdno. Část zdejších výrobců překonala těžkosti doby, vylepšila své technologické vybavení a nyní produkuje obkladové desky plně srovnatelné s konkurencí. V polovině devadesátých let vznikly také tuzemské systémy nosných roštů, umožňující širokému okruhu stavebních firem montáž větraných fasádních obkladů s aplikací různých typů plášťových materiálů.

Změny

Za uplynulých 20 let se však podstatně změnily technické možnosti montovaných fasádních obkladů, zvýšily se nároky, na ně kladené, a především zásadně vzrostl rozsah použití.

České firmy přivykly novým technologiím a stoupla vybavenost montážních čet mechanizací i zkušenostmi. Velikost dostupných a používaných formátů obkladových desek se zvětšila a objevily se druhy nové. Díky aktivitě prodejců a osvětě výrobců se projektanti i montážníci naučili využívat velkoplošných materiálů.

Změnila se struktura investorů i typy staveb, pro něž jsou montované obklady používány. Prvotní budovy bank, hotelů, celnic a finančních úřadů vystřídaly objekty sportovní, nemocnic, škol, zábavních a nákupních center, nyní přišly na řadu domovy pro seniory a další. Zásadní kvantitativní změnou je, že se levnější montované fasádní obklady začaly používat i pro výrobní objekty a bytové komplexy. Zvyšování kvantity montovaných obkladů souvisí především se vzrůstající potřebou zateplování a stále tvrdšími tepelně technickými normami. Soudobé zdící materiály, byť vysoké technické úrovně, samy o sobě již přestávají splňovat tepelně technické nároky kladené na obvodové pláště budov. Mnohdy musejí být i ony doplněny tepelnou izolací. K tomu se montované obklady, jako mnohotvárná povrchová úprava s optimálními funkčními vlastnostmi, hodí. Časté jsou vrstvené obvodové pláště typu železobeton – tepelná izolace – obklad, kde každá z vrstev cíleně plni jen svou funkci: statickou – tepelně technickou – vzhledovou a ochrany proti povětrnosti. Parametry vlastností jednotlivých vrstev lze v tomto sendviči snadno měnit a do betonu se obklad navíc dobře kotví. Na rozdíl od dřívějších 50 – 80 mm se nyní používá tepelné izolace v tloušťkách 160, 200 i více mm. Tím se zvyšuje i celková tloušťka montovaných obkladů a vyložení nosných roštů z dřívějších řádově 120 na nyní běžných 200 a více, často až kolem 400 mm.

Projekce aktuálně přechází na normy EUROKOD, což se promítne změnou dimenzování nosných roštů obkladů. Loňská revize norem požární bezpečnosti staveb zpřísnila nároky na zateplovací systémy a konstrukce obvodových plášťů. Podstatně to omezí použití veškerých, zejména plášťových, materiálů, jejichž index šíření plamene is je větší než 0, nebo třída reakce na oheň jiná, než A1 nebo A2.

Současný stav

Montované fasádní obklady lze třídit podle různých kritérií. Pro krátký přehled však bude  nejjednodušší popsat jednotlivé části obkladu, jejich běžné alternativy a způsoby aplikace.

Nosné konstrukce obkladů, tj. nosné rošty, jsou zcela ukryty pod plášťovou vrstvou. Po dokončení montáže se k nim již nikdo nedostane. Musí proto spolehlivě a bez údržby plnit svou funkci po celou dobu užívání obkladu. Mají také umožnit snadnou  a přesnou montáž s možností rektifikace ve všech směrech. Tomuto zadání odpovídají především nosné rošty na bázi hliníkových slitin, kterých je na stavbách vidět celá řada. Rošty z pozinkované oceli mají podstatně menší korozní odolnost a tudíž i životnost. Obtížněji se u nich řeší některé detaily. Dřevěné nosné rošty jsou konstrukčně nejjednodušší a vhodné především pro menší, zejména „ekologické“ stavby, nebo do určitého typického prostředí. Z hlediska nároků montovaných obkladů u nich nelze přehlédnout některé nectnosti: hořlavost, určitou tvarovou nestabilitu a menší odolnost živým organismům. Jelikož životnost všech částí montovaného obkladu má být stejná, jsou nosné rošty ze dřeva a pozinkované oceli vhodné spíše pro levnější typy obkladů. Protože cenové rozdíly správně provedených nosných roštů z hliníku, oceli a dřeva nejsou velké, a protože položka nosného roštu tvoří jen menší část celkové ceny montovaného obkladu, nebývá efektivní hledat úsporu právě v materiálovém provedení roštu.
Tepelná izolace pro montované obklady má jasně definované požadavky: musí být nehořlavá, prodyšná pro vodní páry a nenasákavá. Tomu vyhovují hydrofobizované desky z minerálních vláken, dodávané speciálně pro tyto účely téměř všemi výrobci. Tepelná izolace se někdy překrývá ochrannou paropropustnou fólií. To bych doporučil jen v místech a případech, kde je toho skutečně třeba – určí projektant.

Stále širší uplatnění a oblibu nachází velkoplošné obkladové materiály. Z hlediska ventilace fasády není jejich použití optimální. Vytváří však opticky celistvé plochy a najdou se mezi nimi i cenově dostupné druhy. K těm patří především vláknocementové desky. Technologií výroby a vzhledem jsou si produkty mnoha výrobců hodně podobné. Kromě názvu a ceny  se liší užitnými vlastnostmi a konečných finišem. Charakteristický je formát 1,2 x 2,5 – 3,3 m. Pro optimální hustotu nosného roštu, která je zhruba 60 cm, se na fasádách používají v tloušťkách 8, u cementotřískových a sklocementových desek 12, resp. 13 mm. Probarvují se buď ve hmotě, nebo se opatřují nátěrovým systémem u výrobce. Zřídka i na stavbě. Probarvené se dodávají především v odstínech šedi, ale také v tlumených přírodních barvách. Desky natírané bývají i pestrých barev, vymezených vzorníky výrobců. Někteří výrobci dodávají desky na objednávku, s komfortem možnosti výběru odstínů dle stupnice RAL. Desky probarvené ve hmotě mají při montáži výhodu stejnobarevného řezu. Jsou ale citlivé na zašpinění. Znečištění grafiti je nutné řešit výměnou desky, nebo nátěrem.

Dražší jsou různé druhy velkoformátových kompaktních desek. Jejich nosné jádro tvoří vrstva pryskyřicí prosyceného papíru, nebo jiné formy celulózy, vytvrzená za vysoké teploty a tlaku. Různé vzhledové a funkční vlastnosti pak deskám propůjčují jedno či oboustranně nanesené vrstvy nátěrů, fólií či tenkých dýh. Desky jsou monochromatické, pestrých barev, nebo věrně imitují dřevěné obklady. Pro fasády obvyklá tloušťka desek je 6 mm.

Formou větších desek, výrobcem následně dělených na menší formáty, se vyrábí i obklady sklokrystalické či z umělého kamene.
Umělý kámen je směsí různobarevných zrn, plniv a pigmentů, stmelených menším množstvím organických pryskyřic. Výrobci umí nejen věrně imitovat přírodní kámen, ale vytváří a dodávají i desky nevšedních barevných efektů. Na rozdíl od přírodního kamene, který může skrývat vady a trhliny, má kámen umělý stejnoměrné vlastnosti. Pro fasádní obklady tak postačí desky tloušťek 10 – 15 mm, ke snadnému upevnění i formáty až 120×60 cm.

Zajímavé a světově unikátní jsou desky sklokrystalické. Speciální výrobní linka byla nedávno zprovozněna přímo v Praze. Je schopna tepelným pracováním směsí drceného skla, písků a barviv na zakázku vytvořit sintrované desky tloušťky 12 mm. Z polotovaru se ořezávají na obvyklý rozměr 90×60 cm. Jemně zrnitá až sametově lesklá lícová strana má typický vzhled a barvy skla. Široká škála vzorů, od ledově průsvitných až po sytě vybarvené, je zajímavá i možností využití desek pro průsvitné dělící konstrukce a podsvícené obklady. Výrobky jsou stálobarevné a plně recyklovatelné.

Tuhé obkladové desky z plastu, od renomovaných světových výrobců, hledají na našem trhu teprve uplatnění. Efektní vzhled a možnost spojování do velkých formátů odpovídají soudobým nárokům. Naskýtá se i možnost použití tvarovaných desek pro ostění a nároží. S nevšedními možnostmi a dosti náročnou aplikací drží krok i předpokládaná cena.

Uchycení velkoplošných obkladových desek na nosné rošty je odlišné podle jejich typů. Desky vláknocementové a kompaktní se upevňují nýty nebo šrouby s velkou hlavou přes otvory v deskách. Používají se desky celé, nebo dělené na menší obdélníky či pásy. Zvláštností je kladení vodorovných pásů s  loďovým krytím, tj. mírně šikmo, se vzájemným přesahem. Deskám z umělého kamene, sintrovaného skla, nebo tuhého plastu, kvalitativně přísluší především neviditelné mechanické uchycení. Viditelnými úchytkami se pak s výhodou spolehlivé dilatace upevňují jakékoliv vodorovné pásy desek šířky do zhruba 60 cm. Lepení desek na nosné rošty, požadované někdy u typů kompaktních, je technologicky náročné, sezónní, a s ohledem na zpřísněné požární normy bude asi jen omezeně použitelné.

Protipólem vysloveně velkoplošných jsou dnes již tradiční montované obklady keramické. I když i ty lze při formátech 120×60 cm k velkoplošným řadit. Slinuté keramické desky určených formátů se vyrábí ražením. Méně přesná je technologie tažení, jíž lze produkovat tvarovky i desky volitelné délky.

Na fasádách nyní častěji vidíme i režné tvarovky a desky charakteru cihelného střepu. Česká republika nemá vhodné suroviny pro tyto výrobky. Proto se skutečně režné obklady importují. Výrobky ze středomořských zemí upřednostňují přirozené vybarvení keramiky s lehkou nestejnoměrností výpalu. Od západních sousedů naopak dovážíme tvarovky přísně jednotného vzhledu a vybarvení. Přirozená stupnice hnědočervených barev je jimi doplněna o odstíny zelené, modré a dalších, které se u režné keramiky přirozeně nevyskytují. Není-li ke změnám a sjednocení odstínů desek použito probarvení ve hmotě, slouží k tomu různé povrchové úpravy. Upevnění tvarovek využívá jejich profilování. K těmto účelům dovážené nosné rošty jsou propracované. V některých případech bych je označil za zbytečně komplikované.

Velkého pokroku dosáhli v posledních 20 letech výrobci slinutých keramických desek. Jen na dokreslení: na trhu dnes objevíte i ohebné pláty tloušťky pouhých několika mm a velikosti 3×1 m. Tento příkladný výrobek se pro fasády samostatně nehodí. Vhodné, dostupné a pevné jsou však keramické desky formátu 120×60 cm. Zcela běžnými se staly formáty 60×60 a 60×30 cm, jejichž použitím lze získat keramický montovaný obklad optimální ceny. Sortiment velikostí, dezénů a barev je v této komoditě nejširší. Rozvoji napomáhají i módní trendy a silná tržní konkurence, mající za následek i postupné snižování cen běžných výrobků.

Montované obklady ze slinutých keramických materiálů mají oproti jiným několik nesporných a trvalých výhod: Hromadný charakter výroby umožňuje využít špičkovou technologii a ta dovoluje vyrábět tenké desky optimálních mechanických vlastností a stejnoměrné kvality. Výrobky pro fasády jsou spolehlivě mrazuvzdorné, s prakticky neomezenou životností a neměnným vzhledem. Jak známo, slinuté keramické desky jsou také nehořlavé, hygienicky nezávadné a všude dostupné. Jejich hladký povrch se málo špiní a snadno omývá, včetně grafiti. Díky širokému sortimentu formátů nevzniká při realizaci montovaných obkladů významnější prořez. Cena plášťového materiálu tedy v praxi nenarůstá, jak je tomu někdy u špatně navržených obkladů z velkoplošných desek, kde prořez, tj. odpad, dosahuje 20 až 50%. Souhrnem – montované obklady ze slinutých keramických desek nabízí optimální funkční vlastnosti při nyní již velmi dostupné ceně.

Uchycení keramických desek na nosné rošty se již tradičně provádí mechanicky. Způsobem neviditelným 
i viditelným. Jak vím z praxe, montáž obkladů z nosných roštů, které dodáváme, zvládla po zaškolení dosud každá seriózní stavební firma. A to nejen u nás – ale i v dalekém zahraničí. Mnohdy také dodáváme, i na značnou dálku, nosné rošty majitelům rodinných domků. Ti pak, třeba i vlastními silami, dokáží namontovat větraný obklad na vlhnoucí sokl své nemovitosti. Z příkladů vyplývá, že montáž fasádních obkladů není již výsadou několika málo firem, ale stala se technologií k hromadnému použití. Snaha, pečlivost a základní technické znalosti však nesmí chybět.

Sortiment větraných fasádních obkladů a nabídka plášťových materiálů jsou po dvaceti letech užívání již na velmi slušné úrovni. Nehrozí uniformita výstavby. Záleží jen na zákazníkovi, či invenci projektanta, který typ montovaných obkladů realizovat. Každý z nich má své specifické vlastnosti a použití. Pokud se k nim od počátku přihlíží, předpokládaný dobrý výsledek se dostaví.

Ing. Aleš Ležatka
Brno LA centrum stavebního vývoje

E-mail: ales.l@lacentrum.cz
http://www.lacentrum.cz